Úvodem je nutno sdělit, co na tuto problematiku říká legislativa, kterou upravují následující listiny:

zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání,

nařízení EU 1/2005 o přepravě,

hygienické nařízení EU 853/2004.

Tato legislativa říká hlavně, že poraněná zvířata a zvířata s fyziologickými potížemi nebo patologickými stavy se nepovažují za způsobilá k přepravě, zejména pokud se bez bolesti nebo pomoci nemohou sama pohybovat, mají velké otevřené rány nebo výhřezy, jde o březí zvířata, u nichž již uplynulo 90 % či více očekávané doby březosti, nebo jde o samice, které porodily v předcházejícím týdnu. Dále říká, že pokud je přežívání nemocného, vyčerpaného nebo zraněného zvířete spojeno s jeho nepřiměřeným utrpením, provede se jeho porážka nebo utracení na místě, kde k nemoci, vyčerpání nebo zranění zvířete došlo. Pokud chovatel hodlá přepravovat nemocné, vyčerpané nebo zraněné zvíře k porážce na jatkách, je povinen si vyžádat vyšetření a zhodnocení jeho stavu soukromým veterinárním lékařem, který způsobilost zvířete pro přepravu posoudí a v případě souhlasu uvede tuto skutečnost v doprovodné dokumentaci.

Možnost porážky na farmě

Z této legislativy je zřejmé, že nemocné chodící zvíře lze na jatka poslat pouze po schválení ošetřujícím veterinárním lékařem a že zvíře vyloučené z přepravy lze porazit pouze přímo na farmě a na auto ho vytáhnout až po jeho omráčení a vykrvení.

Z pohledu praktického veterináře musím říci, že možnost porážky na farmě značně zlepšila wellfare a pomohla chovatelům i po ekonomické stránce. Pokud dnes stále existují jatka, která nechodící živá zvířata odváží, je jen otázkou času, kdy se na to přijde. Jsem moc rád, že tohle nelegální jednání se v mé praxi už několik let nevyskytuje a že můžeme zvířatům dopřát odchod z tohoto světa bez zbytečného utrpení. V naší praxi dozorujeme okolo 200 faremních porážek ročně a celorepublikově jich bylo provedeno v roce 2023 skoro 7 tisíc. Nejčastějšími diagnózami takto poražených zvířat u nás byly ruptury pánevních vazů (rozčísnutí) spolu s dalšími traumaty končetin, které následovaly neléčitelné poporodní ulehnutí. Dále jsou zajímavým řešením pro neotelitelné krávy, u kterých není vhodné provést císařský řez. V této situaci je snadným řešením vyříznout tele ihned po poražení matky.

Co je třeba zajistit

Co vše je tedy potřeba zajistit, aby mohla porážka na farmě proběhnout? Za prvé je potřeba mít jatka, která ji provedou. Bohužel vím, že v některých regionech takové provozy neexistují a odmítají ho z důvodu, že je to pro ně ztrátové. Tato situace by potřebovala systémové řešení, které bohužel chybí.

Za druhé je potřeba, aby zvíře před porážkou vyšetřil soukromý veterinární lékař disponující schválením od veterinární správy tuto dozorovou činnost vykonávat. Získat toto schválení je stejně „náročné“ jako získat povolení vydávat petpasy. Toto schválení má v ČR více než 400 veterinářů, což je plně dostačující. Tento veterinář musí dozorovat i vlastnímu provedení porážky a vystavit dokument Úřední osvědčení v případě nucené porážky mimo prostor jatek. Poražené zvíře samozřejmě musí doprovázet i dokument Informace o potravinovém řetězci. Na takovou porážku se vztahují stejné podmínky jako na porážku na jatkách, tj. zvíře musí mít fixovanou hlavu, musí být správně omráčeno a vykrveno. Tyto operace musí provádět odborně způsobilá osoba. Další povinností je dopravit zvíře na provoz jatek do dvou hodin od poražení. Konečnou prohlídku provede úřední veterinární lékař na jatkách, který rozhodne o tom, zda může být zvíře zpracováno. Pokud ho neschválí, tak skončí v asanačním podniku na náklady jatek.

A zde je ten důvod, díky kterému nechtějí některé provozy porážky na farmě dělat. Je to ale o vzájemné toleranci a v rámci naší spolupráce já osobně na jatka nikdy neposílám takové zvíře, u kterého bych měl podezření, že prohlídkou úředního veterináře neprojde. A stejně tak to mají i ostatní kolegové, protože pouze 6 % těchto zvířat končí v asanačních podnicích, což je vzhledem ke skutečnosti, že jsou porážkou na farmě řešena hlavně nemocná zvířata, nízké číslo. K tomuto číslu napomáhá i fakt, že díky porážce na farmě lze ulehlé zvíře poslat na jatka zavčasu a nečeká se několik dní na zázrak, zda náhodou nevstane, tak jako tomu bývalo v minulosti, kdy jedinou možností byla nákladná eutanázie. Pro tu v nynější době zbývá opodstatnění hlavně v případech, kdy je ulehlé zvíře v ochranné lhůtě po podání léčiv.

Evidence porážek

V ČR tyto porážky samostatně eviduje Státní veterinární správa a má tak přehled nejen o jejich počtu, ale i o výsledku provedených veterinárních kontrol. Doposud jsou porážky na farmě prováděny v 10 ze 14 krajů a nejvíce jich je na Vysočině a v Plzeňském kraji. Nejhorší situace je pak na Moravě.

S touto problematikou souvisí i transport nemocných, ale chodících zvířat na jatky. Pokud chovatel hodlá přepravovat nemocné, vyčerpané nebo zraněné zvíře k porážce na jatkách, je povinen si vyžádat vyšetření a zhodnocení stavu zvířete soukromým veterinárním lékařem, který způsobilost zvířete pro přepravu posoudí a v případě souhlasu uvede tuto skutečnost v doprovodné dokumentaci. U takto přepravovaných zvířat doporučuji vždy provést fotodokumentaci stojícího naloženého zvířete, což pomůže při pozdějších poten­cionálních dohadech, zda zvíře opravdu samo nastoupilo.

Přeprava nemocných zvířat s sebou nese další povinnosti. Je třeba ověřit, zda bude zvíře na jatkách přijato. Musí být přepraveno na nejbližší jatka (maximálně 100 km). Na autě musí být tato zvířata odděleně. A k porážce musí dojít do dvou hodin od ukončení přepravy.

Důležitá je skutečnost, že výkupní cena za nemocné zvíře poražené na farmě a nebo za zvíře převezené živé na jatka, je stejná. Nelegální transport nechodících živých zvířat nemá tedy ani ekonomické opodstatnění.

Ač se při zavedení těchto pravidel našlo pár jedinců, kterým porážka na farmě přišla jako komplikace, tak se dnes stala na většině hospodářství běžnou praxí, nad kterou se nikdo nepozastaví. Naštěstí.

MVDr. Martin Vlček, Ph.D.,

privátní veterinární lékař

Vyšlo v časopise Náš chov, publikováno se souhlasem.